Tak a už je to bohužel tady – dovolená končí a dnes odjíždíme.

Paní domácí nám hned při příjezdu nabídla ať jsme klidně až do večera, a tak toho trochu využíváme. Ranní koupel jsem nevynechal, moře je sice zase trochu „osvěžující“ ale dá se to. A navíc stačil už jeden rest, dva už ne!! Po bohaté snídaní typu „tak co máme ještě v ledničce?“. Zjišťujeme, že toho je doopravdy ještě dost. Padají i návrhy na prodloužení dovolené – ale moje pracovní povinnosti bohužel volají a i domácí koníčky – jsem chovatel, už si žádají svoje.

Abslovujeme ještě tedy poslední koupání, pak se pokusíme dojíst různé zbytky jídla – to se nám nepodaří a tak budou mít slepice paní domácí „šmakuládu“. Začínáme balit a já se těším, že auto bude prázdné. Ovšem chyba – jak se tak na to dívám , my toho snad vezeme domů ještě více, než jsme sem přivezli. Takže zase rozrovnání. Nakonec toho je o jednu krabici přeci míň!! Nevím proč jsme koupili doma velký pytel dřevěného uhlí a pak tady spotřebovali jen tak půl kila. No nic necháváme ho našim následovníkům nebo domácím – kdo by chtěl , je tam. Daří se nám odjezd chvíli před 14hodinou. Před tím se loučíme s domácími a vůbec s Trpanjem. Bylo tu moc fajn.

Cesta probíhala v pohodě a klidu . Průjezd před Neum úplně v pohodě, naopak nás vítají se slovy – „česká turist – dobrá turist“. Už to tu někdo psa , ale i já jsem měl někdy trochu pocit , že chorvati uzavřeli dálnici – jedeme téměř sami. Kromě malých zastávek si dáváme velkou na benzině Ina kousek před Zábřehem . Zde nás pár je, ale zase všude všechno bez čekání – jaký to rozdíl proti loňskému roku. Já se loučím stylově – smaženými sardinkami , ale ostatní členové posádky vozidla neodolají a nakupují v „Mekáči“.




Na hranice s Maďarskem překračujeme bez čekání a absolutně „nepřítomným“ maďarským celníkem bez jakéhokoliv zdržení. Pak na prvním odpočívadle rychlá zastávka – jídlo se začalo projevovat a usedáme na střídačku s přítelkyní za volant a zbytek osádky usíná. Pak už je to opravdu ten pravý „šengen“. Jen cedule s oznámením , že jsme ve Slovensku a pak v Česku. Kolem 4.00h zastavujeme v Kroměříži, rychlá „akce“ vyložení auta a hurá „do hajan“.

Odpoledne jdu na nákup a hrozně se divím , proč je kolem mne tolik lidí !? Na náměstí v Kroměříži je více lidí než na celé Kočule!!! Říkám si , že pokud má ta „breberka“ mne někde dohonit tak asi tady – doma. V Chorvatsku určitě neměla nejmenší šanci. Dost z Vás se mi ozvalo, proč jsme jeli jen na týden. Tak za prvé už to tak dělám roky a zvyk je přeci „železná košile“ a jak jsem již zmínil výše, moje práce mi moc prostoru nedává – jsem zootechnik a hlavně moje koníčky – chovatelství je na mně závislé. Maminka přítelkyně sice vše nakrmí ale, víte jak to je, mám to rád pod kontrolou , tak abych se mohl na podzim pochlubit na výstavách. K tomu jsem i aktivní organizátor různých chovatelských akcí a výstav a i ty musí někdo chystat.Pro někoho to může znít jako výmluva – ale já to tak prostě mám. Jsem rád , že se vám moje příspěvky líbily a už se opakuji , kdo chce mít dovolenou bez lidí a nevadí mu delší cesta – ať se sebete a jede do Chorvatska. Pokud se nic nezmění a teď nic nezakážou – paní Babišová je tu prý taky, tak takovéhle Chorvatsko už v sezóně asi nezažijeme.

Ještě se sem zítra pokusím na závěr dát pár fotek , ale nevím jak to stihnu. Ale pokusím se.

Tak nashledanou Chorvatsko a věřím , že bude zase líp.

Autorem příspěvku je Jiří Svítil.