Takže dovolená Pelješac den třetí.
Dnes hned rano, ať to všechno nezapomenu. Ráno opět brzká ranní koupel, jdu s telefonem , myslím si že vyfotím východ sluníčka. Ale ouha, už je moc vysoko a to je 6h. Musím příště dřív. Podle „strýčka“googla tady vychází v 5.25h. Po nočním větru jsou parádní vlny, ale to se moc nelíbí zbytku osazenctva a tak se rozhodujeme s jedeme na výlet. Cvičně jsem ho nazval „Dobytí Stonu“ , trochu opisuji od Cimrmana.
Vyrážíme a zhruba po hodině jízdy parkujeme bez problémů u Stonu. Prostě nejsou turisté. Po chvilce „zápasu“ s parkovacím automatem nám vydává parkovací lístek. Malá prohlídka obchodů, nákup potřebného pití a vzhůru na hradby. Kupujeme vstupenky – uznávají studenty – takže dvakrát po 70 a třikrát po 30 kunách. Naposledy jsem tu byl před 10 lety a je pravda že s rekonstrukcí postoupili. V půlce , před rozdvojením na další výstup to půlka nás vzdává a já se svými dětmi pokračujeme vzhůru. Vystupujeme až na nejvyšší vrchol. Dobyli jsme ho!! Teď nás čeká cesta buďto zpět , nebo dolů a pak dokola po cestě. Rozhodujeme pro první možnost a s úsměvem pozorujeme těch pár „supících“ návštěvníků. Dole na nás čeká odměna ve formě zmrzliny.
Po chvíli odpočinku vyjíždíme k dalšímu cíli dnešní cesty – osada Sreser, kde jsme byli před 10 lety ubytovani. Jsou tu nové domy , prý většinou patří „Bosňákům“. V místní restauraci si dáváme výborné jídlo – jako správni Češi každý něco jiného a pak ochutnávačka. Já mám poprvé v životě žraloka. Pak samozřejmě zmrzlinové poháry. Mám dojem , že bývaly větší, ale muže to být i desetiletým odstupem. Trochu odpočinku u a ve vodě – je to tady fakt „rybník“ a zase skoro žádní návštěvníci. Pak odjezd do Trpanje , zde pivko, štamplička, rychlé koupání a pak příjemný večer u skvělého vína a někteří s míchanými nápoji typu „beton, polejvák „. Prostě klidek , pohoda. Takže se všichni zvedněte a určitě přijeďte, u nás jsou přeplněné kempy a tady skoro nikdo neni a tak ta potvora Corona tady šanci prostě nemá.
Autorem příspěvku je Jiří Svítil.
