Pro nás, milovníky Chorvatska, to loni zjara vypadalo na hodně špatný rok. Hranice zavřené (teprve později to i předseda českého Ústavního soudu označil za neústavní), roušky, ruce, rozestupy, domácí vězení. Říkáte se, že to bylo hrozné?

A teď si představte, že nejste turista, ale Chorvat žijící především z turismu. Přes léto vyděláte, investujete do oprav a přístaveb, trochu peněz si necháte a společně s hubeným příjmem z nějaké jiné práce od podzimu do jara nějak přežijete. Pro ty to byl teprve adrenalin! Vidina nulové sezony byla šílená. Vím to, bavím se o tom s nimi průběžně.

Jarní návštěvníci z velké části nepřijeli, ale pak se naštěstí situace rychle zlepšila. Pro spoustu majitelů ubytování dokonce natolik, že můžou mluvit o dobré sezoně. Samozřejmě čím více „na jih“, tím méně turistů dorazilo. Když jsme se s rodinou na přelomu července a srpna přesouvali od Splitu na Pelješac, byli jsme ten rok v apartmánu první hosté. A dost možná poslední. Tady už to zdaleka tak veselé nebylo.




Letos to opět vypadá na problém. Překročení hranic přináší znovu komplikace, nyní hlavně v povinnosti absolvovat testy. Ochota státu riskovat kvůli letním dovoleným bude letos určitě nižší, protože na turisty vracející se ze zahraničí se následně svedlo kdejaké lokální ohnisko. Zbytečně, ve skutečnosti nevíme o žádných cestovatelích, kteří by se chovali rozumně, a přesto si domů dovezli covid. A ti, kteří na Istrii pařili na diskotékách, by se úplně stejně nakazili doma, jenom DJ by nemluvil chorvatsky, ale česky.

Osobně nevidím k restrikcím důvod. Kdo se chová zodpovědně doma, dělá to i v zahraničí. K moři nejezdím potkávat desítky nebo stovky lidí, jedeme si s rodinou odpočinout. Ale chápu, že úřady čelící epidemii potřebují prezentovat nějakou činnost. A něco zakázat je vždycky snazší než něco vymyslet.

Loni jsem byl v Chorvatsku mezi prvními už v květnu. Letos si čas první návštěvy netroufám tipovat, ale doma rozhodně nezůstaneme.

Ivo Heger