Olomoucký deník mi před několika dny položil pár otázek vztahujících se ke květnové cestě naší rodiny do Chorvatska. Autor potom odpovědi použil při přípravě svého článku (na což má samozřejmě právo), já jsem se rozhodl celý text využít v původní formě rozhovoru.
Ivo Heger
Upřesněte mi prosím, kdy a kam jste vyrazili.
Vyrazili jsme na cestu ve čtvrtek 14. května a vydali jsme se do rybářské vesničky Malá Duba na Makarské riviéře. Jezdíme se pravidelně, v Malé Dubě trávíme několik týdnů každé jaro a každý podzim. S majiteli apartmánů máme dlouhodobě výborný vztah, snaží se nám vždy maximálně vyjít vstříc, a tak se sem moc rádi vracíme.
Jak dlouho jste plánovali tuto dovolenou? Proč jste si vybrali právě Chorvatsko?
Původně jsme měli v úmyslu odjet už v prvních květnových dnech, opatření související s koronavirem nám to ale neumožňovala. Když ale nejdříve uvolnila hranice česká vláda a po ní začala dveře turistům pootevírat i ta chorvatská, využili jsme první příležitosti a vyrazili na cestu.
Do Chorvatska jsme začali původně jezdit ze zdravotních důvodů. Jako těžký alergik mám na výběr mezi kombinací několika léků a opakovanými pobyty u moře. Chorvatsko je blízko, jsou zde mimořádně pohostinní lidé a krásná příroda. Postupně se jsme si tuto zemi zamilovali, já jsem před šesti lety vybudoval magazín ejadran.cz specializující se právě na Chorvatsko. Během let se z něj stal největší český nezávislý informační portál o této zemi. Nepatříme žádné cestovní kanceláři, provoz se hradí z reklam, které prodáme přímo Googlu. Takže k moři vlastně jezdím touto formou částečně i pracovat.
Co všechno bylo nutné před odjezdem zařídit? Byl problém sehnat ubytování nebo nějaké potvrzení?
Ubytování jsme měli rezervované dlouho dopředu, jen jsme si s majiteli upřesnili termín. V květnu to není problém, protože ještě nenastala hlavní turistická sezona. Měli jsme potvrzení o rezervaci apartmánu ve formě obyčejného e-mailu.
Jaké doklady jsou nutné pro překročení hranic? Byly kontroly totožné, nebo na každé hranici měli jiné požadavky?
My už mnoho let jezdíme po Evropě jen s občanskými průkazy. Letos jsme k nim pro průjezd Rakouskem potřebovali jednoduchý formulář. V zásadě v něm byla jen naše jména, čísla dokladů, cílová země a prohlášení, že Rakouskem projíždíme.
Jak dlouho trvala cesta, zaznamenal jste výraznější zdržení?
Na hranicích do Rakouska a Slovinska jsme se zdrželi asi pět minut, obě země jsme pak museli projet bez zastavení. Chce to mít v nádrži dost paliva a připravit se na zhruba čtyři hodiny jízdy bez pauzy na toaletu. Na chorvatských jsme se zdrželi asi čtvrt hodiny. Policisté si ověřovali naši rezervaci u majitelky apartmánu a teprve po jejím potvrzení, že s námi počítá, nás pustili do země. Celá cesta z Olomouce do místa ubytování nám zabrala necelých 12 hodin. Ale v těch jsou i přestávky v Chorvatsku, kdy si na moment odpočineme a děti se na chvíli proběhnou aspoň po parkovišti.
Na dovču odjely také Vaše děti. Ovlivnila výběr termínu i aktuální situace ve školách, nebo byste jeli i tak v květnu?
Naši synové ještě chodí do školky, takže to ještě nemusíme tak moc řešit. Ale i v současné situaci máme z olomoucké MŠ Zeyerova různá doporučení, co s nimi vyrábět, jaké písničky je učit, a co procvičovat. Další zadání nám posílají příbuzní, kteří sami v předškolním zařízení pracují, takže inspirace je hodně. V pracovních dnech máme i tady v Dalmácii vyhrazený čas, kdy je dopoledne „školka“ a manželka se s kluky věnuje učení a procvičování.
Jaká opatření panují v Chorvatsku? Je nutné udržovat rozestupy, nosit roušky apod.?
Roušky zde povinné nikdy nebyly. Občas ji někdo nosí, ale je to výrazná menšina lidí. Zaznamenal jsem ji hlavně u seniorů. Turisté si první dva týdny musejí měřit teplotu. Je nutné dodržovat dvoumetrové odstupy jako u nás a vyhýbat se nějakému většímu shromáždění lidí.
Nachází se v dané oblasti momentálně hodně turistů, nebo jste spíše výjimka? Je tamní letovisko vůbec připraveno na turisty?
V oblasti, kde jsme my, o žádných dalších turistech nevím. Ale v květnu tu obecně bývá spíše prázdno. Přípravy na sezonu ještě stále běží, také život v Chorvatsku zpomalila opatření proti koronaviru. Když jsem jel včera na rybí trh, opravovali dokonce část silnice patřící k takzvané Jadranské magistrále, tedy cestě lemující chorvatské pobřeží od severu k jihu. To by v hlavní turistické sezóně nebylo možné, v té době se řeší jen nezbytné zásahy, například sesuvy půdy nebo pády velkých kamenů na silnici. Ale frézování vozovky by bylo nemyslitelné.
Vás si hned po příjezdu všimla i média včetně těch chorvatských. Jak tam místní obyvatelé nebo média vnímají návštěvníky z cizí země, nemají strach?
Žádný strach z našeho příjezdu jsem nezaznamenal. Chorvaté mají především obavy, že nepřijedou turisté. Země je na cestovním ruchu hodně závislá a výpadek celé sezony by byl likvidační. Nemluvím o nějakých nadnárodních koncernech, které jsou zde samozřejmě také a provozují velké hotely. Já mám na mysli rodiny, které mají pár apartmánů. Muž je rybář, který loví pro kuchyni své rodiny a občas se mu podaří nějakou rybu prodat i do zdejších restaurací. Žena se stará především o hosty, mají jedno nebo dvě děti. Když je poznáte více a oni vás pozvou k sobě domů, většinou zjistíte, že žijí velmi skromně. Jestliže hosté nepřijedou, nejen že nebudou moci opravovat a vylepšovat ty apartmány, ale především nebudou mít na živobytí.
Já mám pozitivní reakce i od lidí, které jsem nikdy neviděl. Kdysi by mě obtížně kontaktovali, ale dnes si vás kdokoliv najde na Faceooku a pošle vám zprávu přes messenger. Můj telefon se proto plní vzkazy od Chorvatů, že děkují za pomoc s propagací a těší se na české turisty. A od Čechů chodí každou hodinu několik dotazů, jak mají postupovat, aby se mohli také vydat na cestu. Situace se totiž rychle vyvíjí a co platilo před týdnem, už nemusí být pravda.
Co byste poradil lidem, kteří by rádi odcestovali do zahraničí na dovolenou? Na co by se měli připravit v souvislosti s následky pandemie?
Především si zachovat chladnou hlavu a zdravý rozum. S manželkou bychom nikdy naše děti ani sebe úmyslně nevystavili žádnému zdravotnímu riziku. Ale například v Chorvatsku je pozitivně testovaných výrazně méně než u nás, a to i při přepočtu na obyvatele. Země je tedy bezpečnější než Česká republika. Při plánování dovolené bych proto doporučil sledovat statistiky a vybrat si stát, kde epidemii zvládli. A samozřejmě nezahodit pravidla bezpečného chování hned za hranicemi. Já mám v autě dezinfekční gel už řadu let, beru to jako normální součást péče o zdraví. V době koronaviru ho nosím i v kapse nebo v tašce, což se na dovolené nijak nezměnilo.
Nejsou pro zpáteční cestu potřeba nějaké další doklady? Stačí ty z ČR, nebo musíte něco vyřizovat i v Chorvatsku?
V Chorvatsku není nutné nic vyřizovat. Prozatím platí povinnost absolvovat po návratu do České republiky testy nebo jít do dvoutýdenní karantény, nicméně věřím, že do našeho návratu i toto pravidlo padne. Minimálně pro cestu z bezpečných zemí, k nimž řadím i Chorvatsko.
Ještě mě napadá otázka k cenám pohonných hmot, které ČR poslední dobou klesají. Jak to vypadá ve vedlejších zemích?
S nadsázkou bych řekl, že nikde na světě není tak drahá nafta jako na poslední české benzínce před hranicemi do zahraničí. V tomto smyslu se nic nezměnilo ani v době koronavirové epidemie.