Dagmar Vera

Dneska mě probudila nádherná světelná show nad mořem. Žádné hromy, jen jeden blesk za druhým. Prostě parádní podívaná. Navzdory všem natěšeným touristům, lovcům bronzu, mušlí, letních lásek, selfie záběrů a v neposlední řadě i Pokémonů, jsem si přála, ať to spadne. Ať se nebe otevře a podlije bakin vrt, všechny olivovníky, vinohrady (hlavně Dingač, ten mám nejraději), nažhavené silnice a kameny na pláži.




Zvedl se vítr a já se ve 4:30 usadila na balkon a netrpělivě čekala. Nádhera. Kiša začala nejdříve zlehýnka bubnovat na dlažbu a potom to začalo… Neměla jsem nejmenší tušení, jakou mi to naservíruje radost. Trocha vody a já jsem se přistihla, jak tam stojím, moknu a usmívám se, jako případ pro Chocholouška.

Jasně, že to milovníkům žhavé dovolené pokazilo pobyt a některé rozhodilo natolik, že upadali do depresivních stavů. Ale já byla blahem bez sebe, že se konečně vyspím a budu se moci pohybovat

bez toho, aniž bych u toho funěla jako starý bernardýn.

Celý den jsem si užila v 30°pohodě, připravena čelit dalším žhavým dnům.

Dagmar Vera

Odkazy na starší příspěvky

Sezona je tady – Chorvatsko v srdci

Konečně jsem u moře – Chorvatsko v srdci