Dneska mě probudila nádherná světelná show nad mořem. Žádné hromy, jen jeden blesk za druhým. Prostě parádní podívaná. Navzdory všem natěšeným touristům, lovcům bronzu, mušlí, letních lásek, selfie záběrů a v neposlední řadě i Pokémonů, jsem si přála, ať to spadne. Ať se nebe otevře a podlije bakin vrt, všechny olivovníky, vinohrady (hlavně Dingač, ten mám nejraději), nažhavené silnice a kameny na pláži.
Zvedl se vítr a já se ve 4:30 usadila na balkon a netrpělivě čekala. Nádhera. Kiša začala nejdříve zlehýnka bubnovat na dlažbu a potom to začalo… Neměla jsem nejmenší tušení, jakou mi to naservíruje radost. Trocha vody a já jsem se přistihla, jak tam stojím, moknu a usmívám se, jako případ pro Chocholouška.
Jasně, že to milovníkům žhavé dovolené pokazilo pobyt a některé rozhodilo natolik, že upadali do depresivních stavů. Ale já byla blahem bez sebe, že se konečně vyspím a budu se moci pohybovat
bez toho, aniž bych u toho funěla jako starý bernardýn.
Celý den jsem si užila v 30°pohodě, připravena čelit dalším žhavým dnům.
Dagmar Vera
Odkazy na starší příspěvky
Sezona je tady – Chorvatsko v srdci
Konečně jsem u moře – Chorvatsko v srdci
