Nechci budit dojem, že nedělám nic jiného, než že piju věčně kafe. Tentokrát si dopřávám bevandu. Je to v podstatě vinný střik. Pravá bevanda je červené/crno vino s neperlivou vodou. Já si vychutnávám bílé. A to v doprovodu šumění moře a kouzelného hlasu mého milovaného Olivera Dragojeviće.
Víno je jako život. Pořád se mění. Člověk s ním musí být v kontaktu. Je to živý organismus, jako člověk. To stejné platí i o moři. Neumím si život bez té šumivé nádhery ani představit .
Sluníčko už spaluje nosy, jak jsem na vlastní kůži poznala (kdyby raději pálilo přebytečné tuky). Dávám si rande s mořem čím dál častěji, takže co nevidět se do něj budu moct konečně ponořit a nechat se unášet a hladit vlnkama…
Chorvatsko je skvělé místo a nikdy ho není dost pro lidi, kteří si ho zamilují. Nikdy se ho nenasytím ani já. Úplně nejvíc ze všeho tady miluju jaro. Tržnice plné zeleniny, venku divoký chřest/šparoge, který mám nejraději jen tak s vajíčkem a domácím chlebem. Jasně, že nesmí chybět dostatečné množství olivového oleje. Jsem ráda, že naše olivovníky přežily zimu ve zdraví a jak jsem se dozvěděla od starousedlíků, ba naopak jim tyhle mrazy prospěly.
Bohužel to odnesla část jednoho z pomerančovníku. Ale to je holt příroda. Silná vládkyně všeho. Ta si poroučet nedá. Zmrazila nekompromisně i moji Bogumilu. Jaro tady je nádhera. I když to obnáší hodně dřiny na zahrádkách a vinohradech. Mě se naštěstí týkají jen ty příjemnosti. Sadím si moji milovanou levanduli, kochám se přírodou a poslouchám babiččino vyprávění. Večer před květnou nedělí je nádherným zvykem natrhat kvítí a nechat ho celou noc na okně ve vodě andělům, kteří se v ní koupou a ráno se v té vodě opláchnu i já.
Snad to bude k něčemu dobré i v mém případě. Kdo ví…
Dagmar Vera
Odkazy na starší příspěvky
Můj voňavý ráj
Je tu čas těšit se
Devátý měsíc je nej
Kiša – Chorvatsko v srdci
Konečně jsem u moře – Chorvatsko v srdci
Sezona je tady – Chorvatsko v srdci
